Texty písniček o koních.
27. 11. 2006
Greenhorns – Šest bílých koní
1. Jako by andělů chór, tam z půlnoční strany hor
píseň divnou začal hrát, vím proč teď přestal vát,
good by Joe, good by Joe
šest bílých koní už mě veze tmou
R. Sbohem všichni, co jsem znal,
já už slyším zlatých kopyt cval.
2. Teď už vím, není to sen, že je náhle tak černá zem,
noc bez hvězd a bez mraků, jenom šest bílých oblaků,
good by Joe, good by Joe,
šest bílých koní už mě veze tmou.
R. Sbohem vše, co měl jsem rád,
já už vidím bílý hřívy vlát.
3. Jako by andělů chór, tam z půlnoční strany hor
píseň divnou začal hrát, vím proč teď přestal vát,
good by Joe, good by Joe,
šest bílých koní už mě veze tmou.
R. Sbohem všichni...
Good by Irene, good by Irene,
sbohem Marty, sbohem Marty,
good by Joe, good by Joe,
šest bílejch koní už mě veze tmou.
*
Waldemar Matuška – Divoký koně
Když horkou nocí běží stádo divokých koňů
volně bez otěží, volně po kaňonu.
R: Já nemohu, nemohu spát,
musím se na cestu dát.
V žilách mi zvoní krev divokých koní
a do uší hučí jak vodopád,
la-la-lá, lá-la-la, la-la-lá,
la-la-la-la-la-la, la-la-la-la-lá,
la-la-lá, lá-la-la, la-la-lá,
la-la-lá, la-la-lá,
la-la-lá, jupijáj, jupijou.
Jak řeka v době tání, když se v peřejích řítí
není k osedlání, kdo chce volně žíti.
R: Já nemohu ...
A nikdo nezastaví stádo když nocí pádí,
koho z vás to baví, ten ať se se mnou vsadí,
R: že nemohu, nemohu spát,
musím se na cestu dát.
V žilách mi zvoní krev divokých koní
a do uší hučí jak vodopád,
la-la-lá, lá-la-la-la-la-lá,
la-la-lá, la-la-lá, la-la-lá,
jupijjáj, jupijou.COP – Bílým koním
Bláznivý tvý tóny jsou,
za krokem bláznů tvý slova jdou,
bohatství snad nás zachrání,
nemáš to štěstí a já nadání.
R: Bílým koním snad mávat teď smím,
bílým koním, jsou volní, to vím.
Já nemám nic, jen zpívám,
jsem stále stejný, cítím se sám,
mám touhy svý: pár koní mít,
předhonit času běh, cválat a snít.
R: Bílým koním snad mávat teď smím,
bílým koním, jsou volní, to vím.
Tak žijem dál, zmizel i smích,
pár cizích lidí do snů zhroucených,
chtěl jsem jít pryč, zůstávám,
dál s dvojí pýchou svejch pár koní mám.
R: Bílým koním, jsou volní, to vím,
jsou volní, to vím ...
za krokem bláznů tvý slova jdou,
bohatství snad nás zachrání,
nemáš to štěstí a já nadání.
R: Bílým koním snad mávat teď smím,
bílým koním, jsou volní, to vím.
Já nemám nic, jen zpívám,
jsem stále stejný, cítím se sám,
mám touhy svý: pár koní mít,
předhonit času běh, cválat a snít.
R: Bílým koním snad mávat teď smím,
bílým koním, jsou volní, to vím.
Tak žijem dál, zmizel i smích,
pár cizích lidí do snů zhroucených,
chtěl jsem jít pryč, zůstávám,
dál s dvojí pýchou svejch pár koní mám.
R: Bílým koním, jsou volní, to vím,
jsou volní, to vím ...
Kamelot – Zachraňte koně
Peklo byl ráj, když hořela stáj, příteli,
věř mi, koně pláčou, povídám.
To byla půlnoc, vtom křik o pomoc, už letěly
hejna kohoutů a bůhví kam.
R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
než přišla chvíle, kdy hřívy bílé
pročesal plamen, spálil na troud.
Ohrady a stáj a v plamenech byl kraj, už nedýchal,
já viděl, jak to hříbě umírá.
Klisna u něj a smuteční děj se odbývá,
jak tiše pláče oči přivírá.
R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
než přišla chvíle, kdy hřívy bílé
pročesal plamen, spálil na troud.
věř mi, koně pláčou, povídám.
To byla půlnoc, vtom křik o pomoc, už letěly
hejna kohoutů a bůhví kam.
R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
než přišla chvíle, kdy hřívy bílé
pročesal plamen, spálil na troud.
Ohrady a stáj a v plamenech byl kraj, už nedýchal,
já viděl, jak to hříbě umírá.
Klisna u něj a smuteční děj se odbývá,
jak tiše pláče oči přivírá.
R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát,
žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát,
než přišla chvíle, kdy hřívy bílé
pročesal plamen, spálil na troud.
Michal Tučný – Adios poslední kovboji
Adios poslední kovboji
pustou plání uháníš
ta dálka je věčná
a k nám se nevrátíš.
Bílý kůň mávne křídly
jako vítr pojednou
stříbrný měsíc svítí
noční tmou bezednou.
Jedeš dál tou plání
jak dlouhý stepní déšť
jak nesplněná přání
a snad jim upláchneš.
Toulání a láska
je tvá kytara a zbraň
náruč krásnejch holek
jak horká letní stráň.
Adios poslední kovboji
pustou plání uháníš
ta dálka je věčná
a k nám se nevrátíš.
Bílý kůň mávne křídly
jako vítr pojednou
stříbrný měsíc svítí
noční tmou bezednou.
Hvězdy nad prerií
jsou teď hvězdy v očích tvých
jak všechny správný chvíle
letních nocí probděných.
A tvý sedlo je teď prázdný
tvůj kůň tu stojí sám
u tohodle táboráku
věř mi chybíš nám.
pustou plání uháníš
ta dálka je věčná
a k nám se nevrátíš.
Bílý kůň mávne křídly
jako vítr pojednou
stříbrný měsíc svítí
noční tmou bezednou.
Jedeš dál tou plání
jak dlouhý stepní déšť
jak nesplněná přání
a snad jim upláchneš.
Toulání a láska
je tvá kytara a zbraň
náruč krásnejch holek
jak horká letní stráň.
Adios poslední kovboji
pustou plání uháníš
ta dálka je věčná
a k nám se nevrátíš.
Bílý kůň mávne křídly
jako vítr pojednou
stříbrný měsíc svítí
noční tmou bezednou.
Hvězdy nad prerií
jsou teď hvězdy v očích tvých
jak všechny správný chvíle
letních nocí probděných.
A tvý sedlo je teď prázdný
tvůj kůň tu stojí sám
u tohodle táboráku
věř mi chybíš nám.
Neznámý interpret – Bílý kůň
Kdysi byl moji láskou kůň bílej jako sníh,
bílá hříva mu vlála do všech dětských snů mých.
Táta neměl moc peněz, celý roky se dřel,
nadělal spousty dluhů, jen aby ho měl.
Když pak s běloušem prvně na dostihy jel,
na jeho rychlý nohy vsadil všechno co měl.
Bělouš běžel tak lehce, jako by vánek val,
všechny koně a jezdce za sebou zanechal.
Při každém jeho skoku rostla naděje v nás,
při jednom ale upad a zlomil si vaz.
Táta neřekl slovo, jako socha tam stál
a já poprvé viděl, jak se rozplakal.
Kdysi byl moji láskou kůň bílý jako sníh,
bílá hříva mu vlála na cestě poslední.
bílá hříva mu vlála do všech dětských snů mých.
Táta neměl moc peněz, celý roky se dřel,
nadělal spousty dluhů, jen aby ho měl.
Když pak s běloušem prvně na dostihy jel,
na jeho rychlý nohy vsadil všechno co měl.
Bělouš běžel tak lehce, jako by vánek val,
všechny koně a jezdce za sebou zanechal.
Při každém jeho skoku rostla naděje v nás,
při jednom ale upad a zlomil si vaz.
Táta neřekl slovo, jako socha tam stál
a já poprvé viděl, jak se rozplakal.
Kdysi byl moji láskou kůň bílý jako sníh,
bílá hříva mu vlála na cestě poslední.
Jan Vyčítal – Country zná
Country zní letním větru váním,
dívčím pousmáním hvězdy rozbliká.
Country má příchuť modrých dálek,
country zná to co já mám rád.
R: Country zná deště které smáčí,
cesty kudy kráčíš, když noc je zamyká.
Country zní rychlých koní ržáním,
country zná to co mám rád já.
Country má měkkou náruč spánku,
když den do červánků duchnu navlíká.
Country zná čas jarního tání,
country zná to co mám rád já.
R: Country zná deště které smáčí,
cesty kudy kráčíš, když noc je zamyká.
Country zní rychlých koní ržáním,
country zná to co mám rád já.
Country ví kám´s to všechno dotáh,
že v kovbojských botách se kocour schovává.
Country zná stovky velkých plánů,
country ví kdo jsme ty a já.
dívčím pousmáním hvězdy rozbliká.
Country má příchuť modrých dálek,
country zná to co já mám rád.
R: Country zná deště které smáčí,
cesty kudy kráčíš, když noc je zamyká.
Country zní rychlých koní ržáním,
country zná to co mám rád já.
Country má měkkou náruč spánku,
když den do červánků duchnu navlíká.
Country zná čas jarního tání,
country zná to co mám rád já.
R: Country zná deště které smáčí,
cesty kudy kráčíš, když noc je zamyká.
Country zní rychlých koní ržáním,
country zná to co mám rád já.
Country ví kám´s to všechno dotáh,
že v kovbojských botách se kocour schovává.
Country zná stovky velkých plánů,
country ví kdo jsme ty a já.
R: Country zná deště které smáčí,
cesty kudy kráčíš, když noc je zamyká.
Country zní rychlých koní ržáním,
country zná to co mám rád já.
cesty kudy kráčíš, když noc je zamyká.
Country zní rychlých koní ržáním,
country zná to co mám rád já.
Fešáci - Jaro
1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,
tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás,
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
a vánice sílí v poryvech ledových.
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...
tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás,
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
a vánice sílí v poryvech ledových.
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...
Nerez - Přivázali koně
1. Přivázali koně, koníčka vranýho,
k uplakaný vrbě srdce dřevěnýho,
/: nad vodou se kloní, slzičky jen roní,
slova hojivýho že už není pro ni. :/
k uplakaný vrbě srdce dřevěnýho,
/: nad vodou se kloní, slzičky jen roní,
slova hojivýho že už není pro ni. :/
2. Můj koníčku černý, koníčku můj zlatý,
pojedem do města, to pro nový šaty,
to pro nový šaty, v stříbře-zlatě tkaný,
pod šatama čepel v ocel vykovaný.
pojedem do města, to pro nový šaty,
to pro nový šaty, v stříbře-zlatě tkaný,
pod šatama čepel v ocel vykovaný.
3. Potom hlavu skloníš k mému čelu nízko,
potom hlavu skloníš k mému čelo nízko,
můj koníčku vraný, že my k umírání,
že my k umírání máme stejně blízko ...
potom hlavu skloníš k mému čelo nízko,
můj koníčku vraný, že my k umírání,
že my k umírání máme stejně blízko ...
*
Waldemar Matuška – Růže z Texasu
Jedu Vám takhle stezkou dát koňům v řece pít,
v tom potkám holku hezkou, až jsem Vám z koně slít.
v tom potkám holku hezkou, až jsem Vám z koně slít.
Měla kytku žlutých květů, snad růží, co já vím,
znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale tahle hraje prim.
R: Kdo si kazí smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou.
znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale tahle hraje prim.
R: Kdo si kazí smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou.
Ať máš kolťák nízko u pásu, ať jsi třeba zloděj stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.
Řekla, že tu žije v ranči, jen sama s tátou svým
a že hrozně ráda tančí, však právě nemá s kým.
tak já jsem se ji nabíd, že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.
Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande a po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát,
ona byla krásná, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.
R: Kdo si kazí smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou.
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.
Řekla, že tu žije v ranči, jen sama s tátou svým
a že hrozně ráda tančí, však právě nemá s kým.
tak já jsem se ji nabíd, že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.
Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande a po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát,
ona byla krásná, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.
R: Kdo si kazí smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou.
Ať máš kolťák nízko u pásu, ať jsi třeba zloděj stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.
Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít
a žiju jenom pro ní a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak v duchu pořád hladím tu růží voňavou.
R: Kdo si kazí smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou.
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.
Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít
a žiju jenom pro ní a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak v duchu pořád hladím tu růží voňavou.
R: Kdo si kazí smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou.
Ať máš kolťák nízko u pásu, ať jsi třeba zloděj stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.
Už mám svůj čas, čas jít už spát,
chci mít pod mou hlavou sedlo mý už napořád,
ať cítí můj koník můj pard a kamarád,
že k nebeským jezdcům už musím se dát.
R: Good bye vám všem já odjíždím z Cheyenne,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne,
odjíždím z Cheyenne mám Montanu směr,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne.
Alan Mikušek - Stádo
Jaromír Nohavica – Divoké koně
Já viděl divoké koně, běželi soumrakem,
já viděl divoké koně, běželi soumrakem,
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem,
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem.
Běželi, běželi, bez uzdy a sedla, krajinou řek a hor,
běželi, běželi, bez uzdy a sedla, krajinou řek a hor,
sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor,
sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor.
Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost,
snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost,
naše touho ještě neumírej, sil máme dost,
naše touho ještě neumírej, sil máme dost.
V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera,
v nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera,
milování je divoká píseň večera,
milování je divoká píseň večera.
Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku,
stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku,
král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků,
král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků.
Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat,
chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat,
s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád,
s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád.
Já viděl divoké koně, běželi soumrakem,
já viděl divoké koně, běželi soumrakem,
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem,
vzduch těžký byl a divně voněl tabákem.
*
Jan Vyčítal – Já opouštím Cheyenne
Já mířím v ten kout, mám čas se hnout,
kde v horách Montany chci k spánku spočinout,
samej flek je můj kůň i já nemám už sil,
hyjé, můj brachu, už zbejvá pár mil.
Jó Bill Jones jak kůň se dřel,
od svých tří dětí moc lásky neviděl,
syn plách na Denver hřích zmámil obě z dcer,
však dál zpívá Jones že Pánbůh tak chtěl.
R: Good bye vám všem já odjíždím z Cheyenne,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne,
odjíždím z Cheyenne mám Montanu směr,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne.
kde v horách Montany chci k spánku spočinout,
samej flek je můj kůň i já nemám už sil,
hyjé, můj brachu, už zbejvá pár mil.
Jó Bill Jones jak kůň se dřel,
od svých tří dětí moc lásky neviděl,
syn plách na Denver hřích zmámil obě z dcer,
však dál zpívá Jones že Pánbůh tak chtěl.
R: Good bye vám všem já odjíždím z Cheyenne,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne,
odjíždím z Cheyenne mám Montanu směr,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne.
Už mám svůj čas, čas jít už spát,
chci mít pod mou hlavou sedlo mý už napořád,
ať cítí můj koník můj pard a kamarád,
že k nebeským jezdcům už musím se dát.
R: Good bye vám všem já odjíždím z Cheyenne,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne,
odjíždím z Cheyenne mám Montanu směr,
good bye vám všem já opouštím Cheyenne.
*
HOP TROP - Hřívy
Zavátý cesty do hlubin lesů
jsou ještě plný vývratů
a ve větvích se tiše skrejvaj'
jen spáry dravčích pařátů.
Zatím jsou bílý i hory v dálce
a spí i tráva pod sněhem,
tichá je stáj a vostrej vítr
honí se prázdným výběhem.
R: Až zase hřívy krásnejch koní,
dlouhý i krátce střižený,
černý i hnědý nebo plavý v ohradách se rozvlní,
jaro se vrátí do našich kopců a všechny stráně vysuší
a pevně věřím, že se vrátí taky lidem do duší.
Zatím jsou klidný koryta říček,
svázanejch ledem do břehů,
po noci zlý pomalu svítaj'
postavy z dávnejch příběhů.
Zatím jsou bílý i hory v dálce
a spí i tráva pod sněhem,
tichá je stáj a vostrej vítr
honí se prázdným výběhem.
R: Až zase hřívy krásnejch koní,
dlouhý i krátce střižený,
černý i hnědý nebo plavý v ohradách se rozvlní,
jaro se vrátí do našich kopců a všechny stráně vysuší
a pevně věřím, že se vrátí taky lidem do duší
jsou ještě plný vývratů
a ve větvích se tiše skrejvaj'
jen spáry dravčích pařátů.
Zatím jsou bílý i hory v dálce
a spí i tráva pod sněhem,
tichá je stáj a vostrej vítr
honí se prázdným výběhem.
R: Až zase hřívy krásnejch koní,
dlouhý i krátce střižený,
černý i hnědý nebo plavý v ohradách se rozvlní,
jaro se vrátí do našich kopců a všechny stráně vysuší
a pevně věřím, že se vrátí taky lidem do duší.
Zatím jsou klidný koryta říček,
svázanejch ledem do břehů,
po noci zlý pomalu svítaj'
postavy z dávnejch příběhů.
Zatím jsou bílý i hory v dálce
a spí i tráva pod sněhem,
tichá je stáj a vostrej vítr
honí se prázdným výběhem.
R: Až zase hřívy krásnejch koní,
dlouhý i krátce střižený,
černý i hnědý nebo plavý v ohradách se rozvlní,
jaro se vrátí do našich kopců a všechny stráně vysuší
a pevně věřím, že se vrátí taky lidem do duší
a pevně věřím, že se vrátí taky lidem do duší.
*
Věra Martinová – Kůň co vyhrál
Vzpomínám, když zatoulám se k ohradám,
a když západ slunce obarví les a stráň.
Zas jak malá holka si tu připadám,
a zas jak tenkrát napřahám prázdnou dlaň.
Z dlaně mé si pokaždé rád cukr bral,
s větrem závod sváděl, v potocích smýval prach.
Jeho jméno kdekdo v tomhle kraji znal,
jeho jméno tenkrát stálo i v novinách.
Byl to kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase,
závod, co závod vždy zvlád.
Chtěl vyhrát další velkou steeplechase,
cíl metrů pár, skok a pak pád.
V ohradách se vzpíná nový šampion,
zase má svou šanci o vítězství se rvát,
za lesem znám místo, kde teď leží on,
na to místo já chci teď skromný nápis dát.
Byl to kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase,
závod, co závod vždy zvlád.
Chtěl vyhrát další velkou steeplechase,
cíl metrů pár, skok a pak pád.
Byl to kůň, co vyhrál nejslavnější steeplechase,
závod, co závod vždy zvlád...
*
Fešáci - Šéfe
Kdo se dívá na startovní list,
moje jméno nebude tam číst,
tolikrát jsem viděl start i cíl,
teď nesmím ani projít vážnicí.
R: Šéfe, tak pusť mě zpátky ke koním,
šéfe, už jiného nic neumím,
dej mi ještě naposledy šanci,
přestal jsem pít - zas mám v rukou cit,
tak nech mě na start jít.
Tuhle trať mám dávno projetou
a znovu jsem začal s dietou,
proč se musím trápit před stájí,
kde jiní mého koně sedlají?
Když se Démon zabil na proutí,
říkali mi, svět se nezhroutí,
ale já ten pocit nemoh´ snést,
když jsem ho měl tenkrát jinak vést.
moje jméno nebude tam číst,
tolikrát jsem viděl start i cíl,
teď nesmím ani projít vážnicí.
R: Šéfe, tak pusť mě zpátky ke koním,
šéfe, už jiného nic neumím,
dej mi ještě naposledy šanci,
přestal jsem pít - zas mám v rukou cit,
tak nech mě na start jít.
Tuhle trať mám dávno projetou
a znovu jsem začal s dietou,
proč se musím trápit před stájí,
kde jiní mého koně sedlají?
Když se Démon zabil na proutí,
říkali mi, svět se nezhroutí,
ale já ten pocit nemoh´ snést,
když jsem ho měl tenkrát jinak vést.
*
Věra Martinová – V sedle je mi líp
Byla v sedle vraníků rychlá jako šíp,
a žádnej z místních chlapíků nejezdil prej líp,
táta s celou rodinou měl snad stovky stád,
a ona byla jedinou, kdo neměl krávy rád.
Když ptáš se, co je příčinou, že kašle na krávy,
tak zhoupne se jen v kolenou a tiše vypraví,
krávy jsou moc rohatý, a v očích žádnej žár,
a přední nohy šišatý, a srst jen samej cár.
Sedlo nechtěj nosit na hřbetě, líný jsou jak veš,
horší zvíře na světě nikde nenajdeš.
Ten den byl plnej pohody, až vedro zaliká,
a měchy byly bez vody a žízeň veliká,
tak mě táta nabádá, že když se nebojím,
ať z nějaký krávy ze stáda si mlíko nadojím.
Tak chytnula jsem krávu nejbližší,
ta však nechce stát, krev jí stoupá do očí,
chce na rohy mě brát.
Táta na mě hlaholí, ať uříznu si stejk,
že tahle kráva nedojí, že je to chovnej bejk.
Dobytek mě v tu ránu už vůbec nevoní,
a proto radši zůstanu já navždy u koní,
mlíko sice nedojej, ale lítaj jako šíp,
a v jejich sedle je mi hej, kde může mně bejt líp.
A v jejich sedle je mi hej, kde může mně bejt líp.
*
Waldemar Matuška – Už koníček pádí
1. Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav,
kde proud řeky stříká na dřevěnej splav.
Mám jediný přání, snům ostruhy dát
a pod známou strání zas kuličky hrát.
R. Už koníček pádí a zůstane stát,
až v tý zemi mládí, kde já žiju rád.
A slunce tam pálí a pořád je máj
a ceny jsou stálý a lidi sed maj.
2. Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot
a buchty mý mámy a natřenej plot.
Z něj barva už prejská, ale mně je to fuk,
já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk.
R. Už koníček pádí a zůstane stát,
až v tý zemi mládí, kde já žiju rád.
A slunce tam pálí a pořád je máj
a ceny jsou stálý a lidi sed maj.
3. V tý zemi jsou lípy a ve květech med
a u sudů pípy a u piva led.
A okurky v láku a cestovní ruch
a hospod jak máku a holek jak much.
R. Už koníček pádí a zůstane stát,
až v tý zemi mládí, kde já žiju rád.
A slunce tam pálí a pořád je máj
a ceny jsou stálý a lidi sed maj.
*
Alan Mikušek - Stádo
1. Zafúkal vietor a z pod kopýt, kúdol prachu dvíha sa. A chrbáty koní sa vlnia v ňom spotené. Koľko ešte míľ musia prejsť, kým ich cesty skrížia sa, veď majú už nohy celkom unavené. R: Unavené, unavené, ich telá únavou padajú na zem. Unavené, unavené, nemôžu zabudnúť, prečo chodia sem. 2. Za trochou vody a kúskom jedla, chodia už tisíce liet. Len tieto dve veci majú v pamäte vpísané. Žiadna nenávisť, závisť a hádky, medzi nimi nikdy niet, i keď majú nohy celkom unavené. R: Unavené, unavené, ich telá únavou padajú na zem. Unavené, unavené, nemôžu zabudnúť, prečo chodia sem.
R: Unavené, unavené, ich telá únavou padajú na zem. Unavené, unavené, nemôžu zabudnúť, prečo chodia sem.
*
Poutníci – Tažní koně
Kovaná kopyta tepají zem
a říjnovým večerem duní,
čpí jak před pluhem, tak před povozem
slanou a zpocenou vůní.
S poslední brázdou a jak na vlnách
odvádí beze stínu
se skřípěním kostí, kloubů a šlach
svou vznešenou denní dřinu.
R1: Suffolkský ryzák i bělavý shire
na svých mohutných křídlech s námi
vlečou svou kládu do setmění
až na lůžko z hřejivé slámy.
Mí tažní koně, pohněte z obou stran
tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán,
teď je vás míň a míň a rychlostní
skříň znamená víc než srdce.
Já najdu ti klisničku z pradávných dob,
kdy nežili staří a chromí,
a skryji tě s ní už bez nářků a stop
za křehké a zelené stromy.
Aby nás nebavil směšný tvůj břich
a osmnáct postraňků k tomu,
a jednou, až svět bude plný těch svých
temných a studených domů.
R2: Opět se pustíš do světových stran
a nad šarmem tvým budem němí,
znovu se opřeš do záblesků bran
rozkročen nad celou zemí.
Mí tažní koně, pohněte z obou stran
tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán,
teď je vás míň a míň a rychlostní
skříň znamená víc než srdce.
Stojí jak tanky na vrcholcích hor
a v bitevní zbroji září,
staří jak svět, ale mladí jak vzdor,
s úzkou a pevnou tváří.
R3: Sežeň mi loukotě z dubových dřev
a planinu skrytou v kouři,
tažnýho koně a zpěněnou krev,
věštící velkou bouři.
Taky píseň do nocí, než slunce najde cíl
nad těžkým závojem
všech vyschlých pramenů a sil,
v temných vsích
a městech lidí mí tažní koně nocí hřmí
a burcují své kočí s vlídnou grácií,
až jednou den se vztyčí
a uhasí ten požár svic,
my půjdem znavení
všem těm tažným koním vstříc ...
Kovaná kopyta tepají zem
a říjnovým večerem duní,
čpí jak před pluhem, tak před povozem
slanou a zpocenou vůní.
R3: Sežeň mi loukotě z dubových dřev
a planinu skrytou v kouři,
tažnýho koně a zpěněnou krev,
věštící velkou bouři.
*
Pavel Bobek - Kobylka
R. S loudavou kobylkou, která táhne káru mou, Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé potíže jsou. 1. Netahá, je svéhlavá a pořád někde postává,po cestě se nechce pást, je vybíravá. 2. Když má ráno vyjet z vrat, začne hrozně naříkat,Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé, že nemám ji rád. R. S loudavou kobylkou, která táhne káru mou, Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé potíže jsou. 3. Leckdo ptá se, proč ji mám a proč si jinou nehledám,Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé, já nevím to sám. 4. Ale už s ní žiju tolik let, tak proč bych ji měl opouštět, raděj půjdu pěšky, já vrátím se hned. R. S loudavou kobylkou, která táhne káru mou, Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé potíže jsou.
*
Kovaná kopyta tepají zem
a říjnovým večerem duní,
čpí jak před pluhem, tak před povozem
slanou a zpocenou vůní.
S poslední brázdou a jak na vlnách
odvádí beze stínu
se skřípěním kostí, kloubů a šlach
svou vznešenou denní dřinu.
R1: Suffolkský ryzák i bělavý shire
na svých mohutných křídlech s námi
vlečou svou kládu do setmění
až na lůžko z hřejivé slámy.
Mí tažní koně, pohněte z obou stran
tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán,
teď je vás míň a míň a rychlostní
skříň znamená víc než srdce.
Já najdu ti klisničku z pradávných dob,
kdy nežili staří a chromí,
a skryji tě s ní už bez nářků a stop
za křehké a zelené stromy.
Aby nás nebavil směšný tvůj břich
a osmnáct postraňků k tomu,
a jednou, až svět bude plný těch svých
temných a studených domů.
R2: Opět se pustíš do světových stran
a nad šarmem tvým budem němí,
znovu se opřeš do záblesků bran
rozkročen nad celou zemí.
Mí tažní koně, pohněte z obou stran
tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán,
teď je vás míň a míň a rychlostní
skříň znamená víc než srdce.
Stojí jak tanky na vrcholcích hor
a v bitevní zbroji září,
staří jak svět, ale mladí jak vzdor,
s úzkou a pevnou tváří.
R3: Sežeň mi loukotě z dubových dřev
a planinu skrytou v kouři,
tažnýho koně a zpěněnou krev,
věštící velkou bouři.
Taky píseň do nocí, než slunce najde cíl
nad těžkým závojem
všech vyschlých pramenů a sil,
v temných vsích
a městech lidí mí tažní koně nocí hřmí
a burcují své kočí s vlídnou grácií,
až jednou den se vztyčí
a uhasí ten požár svic,
my půjdem znavení
všem těm tažným koním vstříc ...
Kovaná kopyta tepají zem
a říjnovým večerem duní,
čpí jak před pluhem, tak před povozem
slanou a zpocenou vůní.
R3: Sežeň mi loukotě z dubových dřev
a planinu skrytou v kouři,
tažnýho koně a zpěněnou krev,
věštící velkou bouři.
*
Pavel Bobek - Kobylka
R. S loudavou kobylkou, která táhne káru mou, Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé potíže jsou. 1. Netahá, je svéhlavá a pořád někde postává,po cestě se nechce pást, je vybíravá. 2. Když má ráno vyjet z vrat, začne hrozně naříkat,Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé, že nemám ji rád. R. S loudavou kobylkou, která táhne káru mou, Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé potíže jsou. 3. Leckdo ptá se, proč ji mám a proč si jinou nehledám,Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé, já nevím to sám. 4. Ale už s ní žiju tolik let, tak proč bych ji měl opouštět, raděj půjdu pěšky, já vrátím se hned. R. S loudavou kobylkou, která táhne káru mou, Tyryjap, tyryjap, tyryjap, jéééé potíže jsou.
*
Věra Martinová – Srdcem jsi zůstal u koní
Jednu lásku máš, koně, všeho rád se vzdáš pro ně a jsou ti vším, ze tvých vlasů stáj voní, chtěl bys tu mít ráj koní, a já jsem dým, jsi nešťastný, dokud ti podkovy nezazvoní, i když tě tu mám, srdcem jsi zůstal u koní. Když je nejde hnát k brodu, nanosíš jim rád vodu, učíš je pást, pak se ženeš sám cvalem, strachy omdlívám málem, mám tě jen část, ta věta, že budu tvá jediná v uších mi zní, to řek jsi ty sám a srdcem jsi zůstal u koní. Šla jsem kvůli tobě z města s velkou ochotou, teď mě osud za to trestá věčnou samotou, celý den jsi u svých ohrad, kde tě dohoním, musím to prohrát, srdcem jsi zůstal u koní. Až když umíráš hlady, zjistíš, že mě máš tady, a chceš tu být, jenže někdo k nám přiběh, že se rodí vám hříbě, musíš tam jít, zas přijdeš až ráno a tak to jde většinu dní, i když tě tu mám, srdcem jsi stejně u koní. Koně mají rody s erby a pár otěží, jedni letos běží derby, druzí neběží, celý den jsi u svých ohrad, kde tě dohoním, musím to prohrát, srdcem jsi zůstal u koní. Já musím jít s tebou i za nimi, už jsou i mí a tak tě tu mám a srdcem jsme oba u koní a tak tě tu mám a srdcem jsme oba u koní. Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,
již delší dobu sháníme text a doprovod k písni "Běží, běží kůň bez otěží...
Bohužel neznáme pokračování , autora a ani interpreta.
Víme jen, že před leta se dost často zpívala a patří spíše k písnímpro děti.
Děkujeme
Písnička od "Neznámého člověka"
(Nata$ha, 19. 1. 2012 20:15)
Ta se mi vůbec nelíbí mám ráda koně, to jo!
Ale ne když se zpívá v písničkách jejich smrt!!!! :@
miluju kone
(kamilion, 23. 3. 2010 18:16)ahoj kone mam moc rada a velmi me dojima pisnicka zachrante kone vzdy se u ni rozplacu
sbírka písniček o koních
(www.koniny.ic.cz, 15. 12. 2009 18:05)zde najdete hodně písní o koních http://www.koniny.ic.cz/zabava/index_Page336.htm
PROZBA
(Misulinka, 31. 1. 2008 19:53)Ahojik hele jen jsem ti chtela rict abysi dala autora k textu BÍLÝ KŮŇ pls nemuzu to nikde najit A NI TU PISNICKU
Kiďák
(Bota, 23. 11. 2007 9:39)Ahoj, Kiďák Tomáško (autor Toulavýho) napsal písničku Nebe plné koní, buď jsem ji přehlíd, nebo tu fakt není :o)
moooc hezké
(katka, 17. 2. 2007 11:58)
ahoj ty písničky jsou moc hezké hlavně text zachraňte koně. :o) kdyby to měl někdo v pc tu písnišku pls pošlete mi na email: zveroholik@seznam.cz
byla bych vám mooc vděčná. scháním to už delší dobu. a tady na stránkách jsem pro zatím našla jen text :)
Díky
(Silviště, 14. 12. 2006 8:38)Hledala jsem pro kamarádku text "Zachraňte koně"...našla jsem ho tady...děkuju
Pěkné stránky.
(** AA **, 30. 11. 2006 14:07)
Ahoj Péťo, máš tu pěkné písničky o koních, to se na moc stránkách nevidí.
Můj meil Ti nepíšu, protože ho znáš.
Dotaz
(ZŠ a MŠ Pěnčín, 15. 6. 2012 11:56)